Třetí den čínského pobytu čtvrtek 24. května (je konečně trochu oblačno) nás čeká prohlídka největší památky tradiční čínské architektury, proslulého Zakázaného města, neboli Císařského paláce – Gugong. Sloužil jako sídlo 24 císařům dynastií Ming A Qing (Čing) .
Autobus nás přiváží na parkoviště poblíž obvodové zdi. Je celkem 3,5 kilometru dlouhá a deset metrů široká, k ochraně císařského sídla sloužil i podél celé zdi protékající umělý vodní příkop o šířce 52 metry, který míjíme. Vyvýšené věže s prohnutými, charakteristickými sedlovými střechami, vystavěné v rozích ochranné zdi pokrývají žluté, smaltované střešní tašky.
Po několika minutách chůze se nacházíme na trochu podivném vstupním prostranství. Osobně jsem čekal (před odjezdem dostatečně nepřipraven studiem detailů toho, co mě v místech návštěv čeká) spíše nějakou monumentální bohatě vyzdobenou bránu…
Namísto toho vstupujeme do města hlavním jednoduchým hranatým vchodem (brány Wu-men), procházíme dřevěným objektem a náhle moje „zklamání“ mizí. Před námi, na vyvýšeném místě, se rozprostírá první z obrovských průchozích paláců, který vévodí rozlehlému bohatě vyzdobenému nádvoří. Žlutá, císařská barva na palácové střeše sice není rozzářena paprsky, začíná trochu pršet, ale přesto je celkový dojem nezapomenutelný. Spouště fotoaparátů překotně cvakají, také videokamery bzučí „ostošest“.
Síně chrámu sloužily k pořádání různých obřadů, ceremonií, zkoušek. Před tímto, i všemi dalšími objekty, jsou oltáře tvořené sloupy z bílého mramoru, vyzdobené císařskými symboly.
Císařský drak je zvláštní zvíře – podle některých tvrzení by měl mít mimojiné tyto znaky: hlavu velblouda, oči králíka, uši krávy, krk hada, břicho žáby, drápy hrdlořeza, tlapy jako tygr…
Poprvé se setkáváme s psaným upozorněním „Zákaz fotografování a filmování“. Jediným důvodem je utržit co nejvíce na oficiálně prodávaných pohlednicích, videokazetách apod.
(Fotografujeme a natáčíme jako diví po celou dobu čínského pobytu, ani jednou se nesetkáváme, s vyjímkou gesta rukou, se zákazem. Nedlouho po návratu domů vidím na ČT2 jakýsi cestopisný dokument, v jehož závěru se objeví i několik záběru ze současné Číny. Jsem ještě plný velkých zážitků z nezapomenutelné cesty, s Ivanem v té době rovněž stříháme 7-8 hodin natočených video záběrů a tak jsem dost bez sebe, když komentátor přesvědčivě informuje ćeského diváka o tom, že v Číně lze fotografovat a filmovat ještě tak na Náměstí nebeského klidu či Velké čínské zdi. Píši pár nesouhlasných, slušných řádek do čtenářské rubriky týdeníku Televize. Samozřejmě, jak jsem očekával, nejsou otištěny. Co dodat?)
Stánky se suvenýry a drobným občerstvením neruší dojem z úchvatné prohlídky Zakázaného města. jsou citlivě umístěny uvnitř chrámů v místech, která slouží jen k průchodům z jednoho na další nádvoří. V celém městě je aboslutní čistota, mezi námi se stále pohybují uklizeči i těch nejmenších papírků, všímáme si rovněž nesnadného ručního odstraňování „odložených“ žvýkaček za pomoci malých škrabek (se stejnou činností se později setkáváme také v Šanghaji).
Konečně máme možnost postupně vidět na vlastní oči síně Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Uchování harmonie.
Zkoušíme si představit slavnostní atmosféru, ve které se konaly důležité ceremonie, byly vyhlašovány císařské edikty apod.
Z obřadních vykuřovadel v podobě zvířat stoupaly opojné vůně. Na hlavní prostranství se vešlo až 90 000 vojenských a ostatních hodnostářů, kteří Syna nebes zdravili bitím čela o zem.
Výzdoba objektů (udržovaných v bezvadném stavu) vyniká ještě víc, když mžení ustává a budovy i prostranství jsou znovu zality sluncem.
Dozvídáme se, že důvodem naprosté absence zeleně v hlavní části císařského města byla obava o život panovníka. Na stromě, za keřem by se mohl skrývat atentátník.
V prostorách celého paláce se obdivujeme uměleckým předmětům z bronzu, porcelánu, polodrahokamů, klenotům, lakovaným předmětům apod. Je zvláštní postávat poblíž císařských trůnů.
Slovy je těžké vylíčit všechnu nádheru a majestátnost sídla Synů nebes…
Po asi tříhodinové nezapomenutelné podívané, která by však mohla určitě trvat několik dní, opouštíme Císařský palác.
Po výborném obědě, sestávajícím opět nejprve z osvěžujícího čaje, vícero chodů jídel, závěrečné polévky a v době naší návštěvy asi nejklasičtějšího dezertu – cukrového melounu, navštěvujeme další manufakturu. Seznamujeme se s výrobou kuazone – pověstných smaltovaných výrobků – váz, drobných keramických ozdobných předmětů, modních doplňků apod.
Znovu je nám nabídnuta možnost zvýhodněného nákupu ve firemní prodejně. Ivan si kupuje krásné smaltované, ozdobné jídelní hůlky.