Večery, vlastně již podvečery, od přibližně 17 hodiny, během celého čínského pobytu máme volné. (Samozřejmě když budeme chtít ani „účast“ na zájezdovém programu není povinná). První večer si párkrát dáváme sprchu (hic nepolevuje) a po dalším pořádném českém kafi spěcháme  do ví­ru  velkoměsta.

Je už tma, snad 21 hodin. Jdeme naší ulicí od hotelu, je hodně osvětlená, ale když zahneme za roh doleva jsme v šoku. Pěší zóna je zaplavena neony, na budovách pestře svítí obrovské reklamní bilboardy, registrujeme i množství zvukových reklam – výrobky domácí provenience, ale hlavně také SONY, FUJI, PHILIPS, VW, Algida, McDonald, KFC, Coca i Pepsi Cola, Channel…

Vyšli jsme si „jen tak na chvíli se projít před spánkem“ po dlouhém, a časově ještě zpřeházeném dni, seznámit se trochu s nejbližším okolím a teď tahle nečekaná podívaná!

Rázem zapomínáme na únavu i nemizící pot na čele, měníme plán a o­kamžitě se rozhodujeme, že je zapotřebí videodokumentovat. Ne­chá­vám Ivana na kraji pěší zóny a běžím do hotelu pro kameru. Jsem mimo z toho, co jsem před chvílí viděl, a hlavně nepředpokládal v takovém rozsahu.

Když se vracím, čeká mě další překvapení – z dálky vidím Ivana v přítomnosti pohledného děvčete v minisukni! Spontánně mě in­for­muje, že ho mladá, sympatická Číňanka „jen tak“ zastavila, a sna­­ží se mu cosi anglicky sdělit.

Dozvídáme se, že Marrisa, tak se naše čínská kamarádka jmenuje (… a čte „malisa“), je studentkou malířství a kaligrafie. Hovoří opravdu velice dobře anglicky (precizní výslovnost by mohla vyučovat!). Výtvarná škola, kde studuje, má v prvním patře hotelu sousedícím s naší Volavkou pronajatou větší místnost, nazývanou výtvarné studio. Zde vystavují studenti a učitelé svoje práce. Jsme srdečně zváni k návštěvě.

Nedáme si ujít žádné a navíc neplánované dobrodružství, a tak již po chvíli odkládáme procházku po rozzářené pěší zóně a přijímáme Marrisino pozvání.

Vystavené věci se nám líbí a tak přichází na řadu další, ne­vy­sta­vená díla skrytá ve velkých látkou potažených krabicích. Ně­ko­li­ka z nich se obdivujeme ještě víc než pracem vystaveným na stě­nách. Využíváme jazykové bariéry a česky si povídáme. Bylo by prí­ma,  kdybychom si z této výstavky mohli něco odnést. Nepova­žu­je­me­ za vhodné ptát se na tuto možnost, studenti se určitě chtějí hezkou výstavkou (po)chlubit i dalším návštěvníkům.

V duchu nás vůbec nenapadá, že by Marrisino pozvání mohlo být rafinovaným úvodem k prodejí obrázků a kaligrafií. Chvíli si ještě srdečně vyprávíme o České republice a Československu, které Marrisa, i její učitelka a učitel, poslouchají se zájmem.

Máte rádi kvalitní malbu? Pěkné originální obrazy koupíte i v ČR.

Domníváme se, že asi proto učitelka zdarma vyrobí, pro každého zvlášť, v několika málo minutách nádherné kaligrafii včetně osob­ního věnování. Později se shodujeme, že jsme asi hezčí kaligrafické práce neviděli. Jsme nadšeni, loučíme se, Marrisa nás vyprovází až před východ hotelu. Domlouváme se, že po prohlídce pěší zóny ještě do studia zaskočíme a přineseme nějaké české suvenýry.

Příští minuty si máme o čem nadšeně povídat. Setkání bylo opravdu velice srdečné.