Za zbývající Yuany (s vyjímkou 90 y nezbytných k letištnímu odbavení) nakupujeme nějaké ne­zná­mé podivnosti v oddělění po­tra­vin obrov­ského supermarketu. Na pokoji zjišťujeme, že in­stan­tní jídlo je pekelně pálivé (i na mě)… Doma v Litoměřicích se potom dozvídám, že ta hez­ky vy­pa­dající, domnělá „vegeta­riáns­ká strava“ jsou jakési oblíbené slad­ko-slané bonbony po­ží­vané Číňany v nadměrně hor­kých dnech (vy­svět­lení mi podal čínský kamarád Zhou Yi).

Ještě pohled na naši rušnou noční křižovatku, a poslední čínský večer končí. Ráno musíme vstávat již před pátou hodinou a časový posun 8 hodin s námi určitě vykoná svoje…

Poslední ráno, sobota 2. června. Z technických důvodů již bez snídaně v luxusní hotelové jídelně… Spěcháme je čas jenom na balíček s občerstvením do letadla… A rychle směr letiš­tě.

Sbohem Šanghaji, sbohem a nyní můžeme říci „i námi navštívená Číno“… učarovala jsi nám a pře­ko­nala veškerá očekávání.

Kromě navštívených nádherných míst nezapomenu i přátelská setkání, či jenom krátké rozho­vo­ry s obyčejnými Číňany. Zdvořilými, uctivými lidmi bez náznaku u nás tolik rozšířeného velikášství a suverenity.

Budeme navždy vzpomínat s obdivem a úctou…

Poslední pohledy z okna letadla… nezapomenutelná, kouzelná pohádka končí…

Jedenáct hodin klidného letu (vyplněného mimojiné příjemnou konver­zací se dvěma milými číňankami letícími do Prahy, kde vlastní restauraci a velkoobchod textilem a obuví)… a při­stá­vá­me v Amsterdamu.

Po několika hodinách čekání na odlet do Prahy (vinou ČSA opožděn o dvě hodiny) jsme v sobotu, me­zi sedmou a osmou hodinou večer, zase zpátky doma.

Dost unaveni, hodně šťastni, ale i tro­chu smutni…

P.S. mnohokrát přerušené a pozměňované sepisování, přebírání fotografií a další se vzpomínáním spojené jsem ukončil v závěru listopadu 2001  – téměř půl roku po návratu… RK