Dozvídáme se, že podle ujeté vzdálenosti činí jízdné 1 až 5y . Kola si lze vypůjčit ve větších opravnách, nebo  nechat přistavit za a­sistence hotelových recepčních. Půjčovné? Nezjistili jsme. A rik­ša? Nenajímat! Je prý totiž podstatně dražší než taxík.

Míjíme zastávky metra, které nám mohou pomoci lépe se ori­entovat v případě zabloudění. Metro disponuje zatím pouze dvěma linkami. Do olympiády budou trasy několikanásobně rozšířeny. Jízdné činí 2 Y, ze stanic je dobrý přístup k rozhodujícím historic­kým památkám. Informační systém zvukový i psaný je nejenom v čínštině, ale i angličtině. Metro jezdí od půl šesté ráno do je­denácti večer, vlakové soupravy přijíždějí ve  čtyřminutových intervalech.

Peking se před očima přeměňuje ze starého v moderní výstavné město. Velké moderní budovy, nejenom bankovní a obchodní objek­ty, ale i sídliště. Na první pohled je patrné, že tyto stavby vznikly v nedávné době.

Zahlédneme ale i několik z rychle mizejících  „hutongů“ – staroby­lých uliček s prostými nízkými domy a dvorky. Stísněné, uhlím vytápěné domky se dvěma obývacími místnostmi ústí do ulic jakousi „nezastře­šenou chodbou“. Pootevřenými vrátky vidíme, že hned za nimi jsou často skladiště, hromady různého harampádí.

Lenka nás informuje, že z chodby se do obytné místnosti vstupuje vždy „za roh“. Tak je znemožněn vstup do příbytků zlým duchům, kteří se pohybují jenom přímým směrem.

Většina těchto nevyhovujících domků ale již ustoupila malým bytům ve výškových (kolem dvaceti pater) sídlištních novo­stav­bách. Jeden obyvatel Pekingu má prý dnes k dispozici téměř 10 m2 o­byt­né plochy a to je již veliké soukromí. Výše odstupného za zbou­raný starý domek rovná se přibližně ceně nového, malého by­tu.

Míjíme další rozlehlá staveniště, dozvídáme se, že ještě někdy kolem roku 1980 nemohly být stavěny budovy vyšší pěti poschodí –  aby nepřevyšovaly paláce v Zakázaném městě.

Během krátké projížďky městem registrujeme dvě internetové kavárny – propagandistické mlžení, rozšiřované (asi nejenom) u nás v Čechách, je rozptýleno. Je ale pravda, že domácí užívání internetových služeb a vlastnění lepšího PC není levnou záleži­tostí. Později zjišťujeme, že zřízení linky přijde na 300 a mě­síční poplatek (? paušál ?) činí 100 Y.