Po návratu do hotelu se bleskově osvěžíme a hurá na pěší zónu. Tentokrát chceme poznat i její opačnou stranu. Asi po 20 minutách se však ocitáme na rušné křižovatce (mimojiné ještě kolem 22 hodiny upravované kombinací desítek holých rukou s hlučnou, těžkou mechanizací… práce je hodně – pracovních sil ještě víc).
Hrobky dynastie Ming
Opouštíme Badaling, kraj, který se již roky uměle zalesňuje. V těchto končinách se výrazně projevila celočínská budovatelská kampaň z poloviny minulého století, kdy se stranické vedení rozhodlo dosáhnout světového primátu v těžbě oceli. Ta se musela vyrábět všude, kde to šlo, a také dřevo z lesů bylo používáno coby palivo v pecích, i malých vesnických těžebních píckách. Čína se stala na krátký čas světovou ocelářskou velmocí číslo 1, a lesy, jichž je v zemi pomálu utrpěly nedozírnou škodu.
Velká čínská zeď
Jsme na jednom z nejvíce turisticky atraktivním místě světa! – samozřejmě také v zajetí nabízejících prodejců. „Hallo Sir“ pokřikují na nás hlasitě jeden přes druhého, nabízejí zboží startující s cenou již od „One dollar, please“. Slyšet je i rafinované jako jenom zvaní k prohlídce „Look only“, stačí trošku zpomalit, přijít blíže ke stánku a jsme obětí prodávajících.
Druhý den v Číně
Druhý a znovu velice teplý den vstáváme trochu dříve (v 6:45 hodin). Hned po snídani (švédské stoly – výběr dle přání v čínském nebo evropském stylu – jarní závitky, těstové taštičky, sezamové koláče, rýže se sušenými plody, jogurt, sojové mléko… a také neskutečně dobrý, pražený, na slabé plátky krájený uzený bok – nevynechávám ani jednou! … jinak si dopřáváme jakýsi „náš mix“) odjíždíme k jednomu z hlavních cílů naší cesty. Je jím návštěva Velké čínské zdi v místě zvaném Badaling – Osm velkých pahorků, které je vzdálené asi 80 km na sever od Pekingu.
Pěší procházka nočním Pekingem
Procházka po pěší zóně je jak z jiného světa. Každé velkoměsto je večer krásně osvětlené, okouzlující. Mohu srovnávat Prahu, Paříž, Brusel, Frankfurt. Ale velké noční světelné divadlo nabízené v centru Pekingu se mi zdá zatím nejohromující z dosud poznaného. Je kolem 22. hodiny, pěší zóna i přilehlé ulice jsou přeplněné chodci, sem tam se kolem nás protáhne i cyklista..
Setkání s Marrisou a marketing v praxi
Večery, vlastně již podvečery, od přibližně 17 hodiny, během celého čínského pobytu máme volné. (Samozřejmě když budeme chtít ani „účast“ na zájezdovém programu není povinná). První večer si párkrát dáváme sprchu (hic nepolevuje) a po dalším pořádném českém kafi spěcháme do víru velkoměsta.
Náměstí nebeského klidu – srdce Pekingu
Ve druhé části odpoledne (kolem sedmnácté hodiny) se vracíme z historie do současnosti a navštěvujeme Náměstí nebeského klidu, slavné i neslavné Ťian´anmen. Je srdcem Pekingu a stejně jako v minulosti je i dnes dějištěm významných událostí. Plochu o rozloze 44 ha může zaplnit až milion lidí, naposledy tak tomu bylo při demonstracích v roce 1989.
Chrám nebes v Pekingu vidět prostě musíte
Asi po půlhodinové autobusové mini-exkurzi, převážně v centru Pekingu, přijíždíme k Chrámu nebes – skvostu tradiční staré čínské architektury, místu konání nejvýznamějších náboženských slavností a rituálů v dobách čínských císařů dynastií Ming a Qing. Leží v parku o rozloze dvěstěsedmdesát hektarů a sloužil k uctívání Nebesa. Věřilo se, že rituál je nezbytný k zachování císařské moci, ale také pro zajištění dostatečné úrody a odvrácení katastrof od pozemského Podnebesí.
Po Pekingu radši taxíkem než rikšou
Dozvídáme se, že podle ujeté vzdálenosti činí jízdné 1 až 5y . Kola si lze vypůjčit ve větších opravnách, nebo nechat přistavit za asistence hotelových recepčních. Půjčovné? Nezjistili jsme. A rikša? Nenajímat! Je prý totiž podstatně dražší než taxík.
Bydlíme v moderním hotelu Songe He
Jsme zde teprve pár vteřin a už nás pozdravilo několik mladých lidí, ptají se odkud přijíždíme. Mezitím naše zavazadla jsou bleskově přestěhována do hotelové haly. Před hotelem i uvnitř se setkáváme s hotelovým personálem. Výhradně mladí lidé v moderních slušivých, nažehlených uniformách s čapkami na hlavách nešetří úsměvy. Zdraví nás anglicky (já je trochu překvapuji čínským pozdravením), při otevírání dveří i poskytování pozdějších dalších hotelových služeb se všichni mírně uklánějí. Pravidla předepsaného chování personálu, ale myslím, že všichni tito zaměstnanci si také velice váží pracovního místa. Nezaměstnost není v Číně malá.