Asi vůbec první dojmy: obrovská prosklená hala, u přepážek skoro v pozoru stojící hraniční úředníci – policisté. Všude abso­lutní čistota. Blýskající se mramorové podlahy, naleštěné chro­mo­vané odpadkové koše, svěže čisté listy velkých dekoračních rostlin, vzorně vyrovnané prospekty a mapy (zde navíc i zdarma)…

Trochu se obávám odbavení, vše ale probíhá svižně a v poklidu. Žádná (v některých článcích českých novin) avizovaná byrokracie či podezíravost. Čínského úředníka na chvíli jenom zaujala zčásti odlepující se foto­grafie v mém cestovním pasu.

Asi po dvaceti minutách opouští celá naše čyřiadva­cetičlenná skupina letištní prostory.

Je nádherný slunečný květnový den. Ocitáme se před obrovskou centrální halou jednoho z největších a nejmodernějších asij­ských letišť. Náklady na výstavbu si vyžádaly více než 9 bilionů yua­nů (1 Y = cca 5,1 Kč). Velkoletiště bylo otevřeno v loňském roce, v rámci oslavy vzniku ČLR (Čínské lidové republiky). Dnes je využíváno 38 zahraničními a 23 domácími leteckými společnostmi na 168 mezi a národních linkách, letadla startují a přistávají v 70 čínských a 73 zahranič­ních městech, v 38 zemích.

Od roku 2005 by letiště mělo podle odhadů odbavovat na 35 milionů pasažérů ročně.

Vzduch je nezvykle teplý, prosycen výfukovými plyny – řidiči autobusů a taxíků očekávají pasažéry. Na to, kolik je v Číně obyvatel a také aut, nikdo tu neřeší nějakou „ekologii“, rozhodně kdyby se zamysleli a alespoň 1/4 aut začala jezdit na lpg, tak by nad velkými městy bylo i slunce občas vidět a ne jako nyní, kdy třeba v Pekingu byl skoro neustále nad městem „opar“.

Víme, že do samotného města musíme ujet ještě 25 kilometrů, ale i tak jsme již nyní nadšeni. N á š   s e n   s e   s p l n i l !

Zdravíme se s čínskou průvodkyní Li Li Pa. Její jméno znamená prý v překladu – Podzimní deštík. Slečna Li Li Pa je nám nápomocna, zajišťuje organizaci pobytu a překládá z čínštiny do angličtiny, až do našeho odletu domů…

Zkouším si poprvé čínské Dobrý den – Ni hao. Li Li Pa s úsměvem a po ní i náš řidič srdečně opětují.

V Severním městě, jak lze přeložit název Pekingu, je již několik dní abnormální teplo. Očekávali jsme „statistických cca 20°C“ je však údajně kolem 32°!

Po necelé hodinové cestě moderním, klimatizovaným mikrobusem (později zjišťujeme, že asi všichni čínští řidiči považují za povinnost zapínat klimatizaci v autobusech naplno) se ocitáme v místě našeho pětidenního pekingského pobytu. Očekával jsem, že budeme bydlet někde ve městě, ale (bohužel) spíše na jeho kraji. Při cestě autobusem, za stále houstnoucího dopravního ruchu, ale zjišťu­jeme, že budeme ubytování někde ve středu velkoměsta.

A opravdu – tříhvězdičkový moderní hotel Song He (Volavka) je si­tuovaný v samém centru Pekingu, snad pouhých 300 metrů od hlav­ní pěší zóny. Je obložený mramorovými a opláštěn kovovými, chromovaný prvky. Před vstupem, řešeným i pro příjezdy auto­mo­bilů, je vysoká plastika z mramoru, které vévodí znak hotelu.

Je přibližně čtvrt na jedenáct, vystupujeme z autobusu, stojíme na rušné hlavní ulici. Nevím zda se mám dívat doleva, dopředu… Veliká radost z příjezdu do Pekingu mě opravdu hodně bere.