Na nezapomenutelné dojmy z dopolední návštěvy Zakázaného města navazuje ve druhé polovině dne návštěva lámaistického kláštera Jonghe Gong – největší lamaserie v Pekingu. V klášteře se ocitáme téměř z ničeho nic. Autobus zastavuje v normální ulici, ujdeme jenom pár kroků a najednou je před námi bohatě vyzdobená vstupní brána.
Ještě před prohlídkou se nám dostává výkladu k alespoň rámcovému pochopení náboženství v Číně.
Oficiálně je země ateistická, ale náboženství je tolerováno. Do momentu, kdy začne být „napadán“ stát. Hlavním náboženstvím je buddhismus, následuje taoismus a konfucionismus. V Číně se dnes v souvislosti s buddhismem hovoří o sto milionech věřících, muslimů je na 20 milionů, protestantů 5 milionů a nejméně 4 miliony římských katolíků.
Počátky buddhismu v Číně spadají do prvního století. Do říše se učení dostalo prostřednictvím obchodníků a mnichů, kteří putovali Hedvábnou stezkou. Nejvyšší oficiálně podpoře se buddhismus těšil za dynastie Tang (618-907), kdy několik císařů podporovalo buddhistické učení.
Od 7. století se objevuje nejprve v Tibetu a později ve vnitrozemí odnož buddhismu – tantrický buddhismus nebo lamaismus. Převážně prý nahradil původní domorodé náboženství.
Dojmy z návštěvy velice dobře udržovaného kláštera jsou nezapomenutelné. Obdivujeme se nádherné výzdobě objektů, plastikám, obrazům vzácným, náboženským relikviím. Vrcholem je přes dvacet metrů vysoká – z jednoho kusu santalového dřeva – vyřezaná socha Buddhy, umístěná v pavilonu Věčného štěstí.
Fotografovat ani filmovat se nesmí, ale nikdo toho znovu nedbá… S vyjímkou tabulek nás ani nikdo neupozorňuje.
Při prohlídce jsme svědky probíhajících obřadů i motliteb jednotlivců, starších ale i mladých lidí. Vůně hořících tyčinek, někdy celých svazků najednou ( 3 tyčinky jsou prý minimum), zpěvy a hlasité modlitby mnichů doprovázené zvuky bubnů a gongů…
Nakupujeme si cédéčka se sugestivní hudbou, která nám snad bude připomínat tuto atmosféru…
Lámaistický chrám je dalším velkým zážitkem našeho objevování staré, ale i současné Číny.