Předposlední den našeho čínského putování, je pátek 1. června, začí­ná­me prohlídkou jedné z mála památek staré Šangha­je. Navštěvujeme chrám Jadeitového Buddhy – Yufosi.

Vstup do chrámu vede přímo z ulice.

Autobus za­stavuje u okraje frek­ven­tované silnice, poodej­de­me pár desítek metrů za roh a ocitáme se u do­mu ve starší řa­dové zástavbě, ale s bohatě vyzdobeným vstupem.

Ve dvoře (není nijak veliký, původně soukro­mý chrám patřil císařskému úředníkovi), se již tlačí skupiny zahraničních turistů. V přízemí chrámu, který je jednou z mála buddhistických staveb ve městě, je velká plastika ležícího Budhy.

Na rozdíl od dříve navštívených taoistických a lama­is­tických klášterů se na největšího a v Číně určitě nej­známějšího jadeitového Buddhu Šákja­mu­ni­ho, kte­rý je umístěn na oltáři v prvním patře, musí vy­stát fron­ta.

Je veliké dusno, už tak jsme hodně tělo na tělo a tak se nahoru, v jednom upoceném proudu vydávám sám.

Fronta mě konečně dostrkala až před oltář. V malé místnosti je hodně přísně kontrolo­vá­n zákaz fotografování – filmování. Světlo je navíc pou­ze umělé, na fotografiích toho asi příliš vidět nebude. Jedna z „hlídaček“ je náhle vyrušena pří­cho­­zím hovorem na mobilní telefon, využívám toho a tři­krát po sobě cvakám. Po dalších vteřinách postr­ko­vání jsem zpátky dole a je po prohlídce…