Po zhořklém obědě jedeme na prohlídku císařských horkých láz­ní. Termální prameny, o teplotě kolem 42 stupňů celsia, jsou zná­mé vysokým obsahem minerálů. Lázeňský objekt je zasazen do nádherné přírodní scénerie s množstvím zeleně, v úpatí hory Li Shan (Černý vraník) vysoké téměř 1200 metrů.

V 8. století před naším letopočtem zde byl vybudován palác, ve kterém trávilo volné chvíle 11 císařů. Palác byl později rozšířen o několik bazénů. Většina z nich byla zničena válkami, k obnově došlo v roce 1956.

V lázeňské zahradě, situované na úbočí hory, je menší objekt ve kterém byl před odsouzením zadržován (utajeně) generál Čan­jak­šek.

Procházka klidnými lázněmi je příjemnou relaxací po dopoledni prožitém „v zajetí mnohatisicové terakotové armády“.

Ve druhé polovině 20. století bylo postaveno přibližně šedesát velkých bazénů, které využívají k lázeňské léčbě pohybového ústrojí čínští pracující.

V kraji, kterým se vracíme do Sianu, jsou hrobky císařů a mnoha vý­značných hodnostářů.

Po návratu se jdeme projít především do muslimské čtvrti – je nedaleko, snad deset minut chůze od hotelu. Skoro se již stmívá, potká­vá­me spoluzájezdníky z naší skupiny, vyměňujeme si infor­mace „co a kde je k mání či vidění zajímavého“.

Hlavní ulice je úzká, prostor mezi stánky odhaduji na snad jenom pět metrů. Samozřejmě prodávající registrují cizince – jsme znovu vtahováni do známé hry.

I zde se dá hodně nakupovat. Avšak něco šokujícícho (krom mini-mi­niplastik, ze slonoviny, broznu či hlíny, s erotickými náměty), při zběžném prohlížení, především na stáncích, nevidíme. Dovnitř do obchodu vkročil Ivan jenom jednou, nebylo vůbec jednoduché odejít. Vracíme se zpět na hlavní třídu, ta je nyní již přecpána chodci.

Objem zvětšující naše zavazadla a zejména křehkost některých su­venýrů nás začínají děsit. Budeme je muset vézt v ruce, a tak shá­níme izolepu. Nalézt obchod, kde se prodává není jenom tak. Oci­táme se v několika knihkupectvích, prodejnách s hračkami, na­konec lepící pásku kupujeme v patře obchodu, do kterého jsme zašli spíš jenom ze zvědavosti.

Ve výloze dalšího obchodu vidíme pečivo, které nám hodně při­po­mí­ná český chléb. V ledničce máme ještě skoro celý uherák. Na­­ku­pujeme a vracíme se do hotelu.

Docela se na český chleba těšíme, k našemu překvapení ale po ochutnání zjišťu­jeme, že se jedná o sladké pečivo. Naštěstí salám se dá jíst i samotný…

Máme toho dnes dost za sebou, zítra nás čeká další rušný den včet­ně přesunu na jihovýchod země, a tak večer již nikam ne­půj­deme.

Já však plán přece jenom měním a vydávám se ještě jednou na hlav­ní nákupní třídu, kde po probíhání několika prostornými ob­cho­dy konečně kupuji dárky pro syny.

Před hotelem se ještě zastavuji u pouličních prodejců různých sta­­rožitostí. V době kdy jsem odcházel zde ještě nebyli. Nyní, skry­­ti tmou večera, nabízejí, jen tak na dlážděném prostranství před vstupem do hotelu, malé tkané koberce, staré svitky a obráz­­­ky ma­lované na hedvábí.

Pohledem přes rušnou křižovatku se loučím se Sianem.